Není snad nikdo, kdo by nikdy neslyšel názvy míst Auschwitz, Birkenau…, míst, která jsou spojena s nezměrným utrpením lidí v době 2. světové války. Brzy ráno, v 5:30, jsme se vydali na dlouhou cestu autobusem směr hraniční přechod Královec – Lubawka a dále až do Osvětimi. Tam na nás čekal zástupce cestovní kanceláře Vesna, která zájezdy organizuje, následně se ve 12 hodin žáků ujaly dvě průvodkyně a my společně vstoupili ikonickou branou s nápisem „Arbeit macht frei“ do areálu osvětimského koncentračního tábora. Později následoval přesun do blízkého tábora Březinka. Je těžké vložit do slov, co žáci viděli, cítili, celý areál, atmosféra, exponáty, to vše hovoří více, než co člověk dokáže napsat. Asi nejhlubší dojmy vyvolaly tisíce a tisíce párů bot jako připomínka těch, kteří v táboře nalezli svou smrt, dále vlasy ostříhané vězňům a v Březince pak trosky plynové komory a krematoria, rampa u železniční trati, kde z vlaků vystupovali lidé, kteří v té chvíli netušili, do jakého pekla přijeli. Když se nad tím zamyslím, vlastně toho naši žáci v průběhu návštěvy Osvětimi a Březinky moc nenamluvili. Jsou situace, kdy se opravdu slova hledají těžko. A přestože neustále čteme a slýcháme, že nic takového jako v Osvětimi se už nesmí stát, že lidstvo nikdy nezapomene, že se musíme poučit… Poučili se lidé?
Ing. Štěpánka Tryznová
Osvětim_říjen 2024
