Z trutnovského autobusového nádraží jsme odjížděli v 8 hodin dálkovým autobusem společnosti TAD. Cestou jsme mohli sledovat trasu rozestavěné dálnice D11, přes Lubawku, Kamiennou Góru a Walbrzych jsme před desátou hodinou dorazili k prvnímu bodu našeho programu. Książ je největší historické sídlo Dolního Slezska, jeho počátky sahají až do 10. století. Je skutečnou dominantou – na vysokém skalním ostrohu nad hlubokými údolím se rozprostírá mohutná stavba kombinující celou škálu architektonických stylů, doplněná o terasovité zahrady. Podzemní patra ukrytá ve skále se táhnou do mnohakilometrových vzdáleností. A zejména v nich je schována etapa života zámku Książ, která dodnes vrtá hlavou mnoha badatelům a fanouškům záhad – co německá armáda v podzemí vyráběla, je tam onen pověstný „zlatý vlak“, kam až podzemní chodby vedou, proč je přístupná jen malá část prostor…? Interiér samotného zámku je překrásný, labyrint chodeb, sálů a pokojů plných květin, starožitného nábytku, nádobí, obrazů a expozic o členech šlechtických rodů, pro které byl Książ domovem. Tvář kněžny Daisy von Pless se na návštěvníky dívá z nesčetných portrétů a dekorací. Však byla považována za nejkrásnější urozenou dámu své doby. Je třeba však připomenout, že i nadzemní část zámku a nádvoří doznala během 2. světové války značných změn – měl zde být hlavní štáb německé armády a Adolfa Hitlera.
Přestože část zámku slouží jako hotel, a tedy byla k dispozici hotelová restaurace a kavárna, zamířili jsme dle vkusu studentů do Walbrzychu do místní pobočky McDonald´s.
A pak nás autobus přepravil ještě dále, do městečka Rogoźnica, v jehož blízkosti se nachází komplex bývalého koncentračního tábora Gross Rosen. Právě vězni z tohoto tábora v období 2. světové války, hloubili podzemí zámku Książ, pracovali v jeho nekonečných tmavých chodbách, které se pro nespočet z nich stali místem smrti. Prohlédli jsme si kuchyň, vězeňské baráky, krematorium, nemocnici, řadu exponátů, ale také lom, v němž vězni celé dny, týdny a měsíce dřeli v nepředstavitelných podmínkách. Doprovázel nás pracovník Muzea Gross Rosen a podával výklad o událostech, které jsou sice časově vzdálené, ale na těch místech stále hmatatelné. Zejména jsou však poučné a varující.
K večeru jsme se bezpečně všichni vrátili do Trutnova, věřím, že mnozí plní zážitků a emocí. Děkuji všem studentům za účast, nadšení, zvídavost a radost ze zpestření výuky – a těším se zase někdy příště…
Ing. Štěpánka Tryznová
